| |
K zamyšlení
Jsou různé formy pokroku: pokrok hospodářský, společenský, intelektuální, kulturní a také ovšem pokrok mravní. A ten je nejdůležitější a nejpotřebnější. Pokročili jsme, jsme-li dnes lepší než jsme byli včera. A nejsme-li lepší, znamená to, že jsme všechny ty ostatní pokroky nějak promarnili. Je tedy jen jeden pokrok hodný toho krásného jména, pokrok v lásce. Ten pokrok je zároveň i pokrok ve štěstí. Nečekejme tedy spásu jen od toho oslňujícího rozvoje přírodních věd a techniky: co je nám platné, umíme-li ovládat přírodu, když neumíme ovládat sebe? K čemu mají sloužit technické vymoženosti, zdali prospěchu či zkáze lidstva, není už otázka technická, nýbrž otázka mravní.
Do ráje se nevstupuje včera, poněvadž možnosti dobra míjejí a nečekají. Co jsme promeškali v minulosti, už se nevrátí a nedá se nijak nahradit. Ne zítra, poněvadž nevíme, dožijeme-li se zítřka a budeme-li moci zítra něco dobrého vykonat. Ale dnes. To co pokládáme za dobré, prospěšné a účelné, nesmíme odkládat. Odložené může být nevykonané.
Netíží tak úkoly dneška jako úkoly zítřka. Ani tak neskličují člověka strasti přítomné jako budoucí, či lépe představy o nich. Žijeme v obavách o budoucnost. Místo abychom žili pro přítomnost, přenášíme se v duchu stále do budoucnosti a k přítomným trampotám přidáváme i budoucí, které se třeba ani nevyskytnou. A vyskytnou-li se, proč se jimi trudit dvakrát: dnes, když jich ještě není, a zítra, až přijdou? A nepřijdou-li vůbec, proč se jimi zabývat?
Je málo milosrdných sester na světě. A ty, co jsou, jsou pro nemocné. Pro zdravé nejsou žádné. A přece i zdraví jich potřebují stejně jako nemocní. Oteklou nohu je vidět – ale nabubřelou duši vidět není. A nabubřelá duše potřebuje také léčení. Závistivá, zlostná, přecitlivělá, sobecká povaha zrovna tak. Milosrdná sestra – překrásné povolání. Není třeba, aby všechny dívky byly zaměstnány v nemocnicích. Ale je třeba, aby co nejvíce dívek pochopilo, že mohou a mají vyzařovat lásku k trpícím, opuštěným, nešťastným, pobloudilým a zarmouceným – ať už jsou v nemocnici nebo ne – a vytvářet tak kousek nebe na zemi.
Láska se nedá ničím nahradit. Nedá se nahradit rozumem. Ryzí rozum vede k vypočítavému sobectví. Není rozumového důvodu, který by mne nutkal, abych se zřekl osobího zájmu ve prospěch bližního. Obětavou službu bližnímu označuje ryzí rozum jako hloupost. Řídí-li se někdo jen a jen rozumem a ničím jiným, stane se chlaným egoistou. Láska se nedá nahradit vůlí. Vůle nemá sílu ze sebe, nýbrž z pohnutek, které na ni působí. Vůle je dřevo, které nehřeje, není-li zapáleno.
/ Z knihy Dominika Pecky: Starý profesor se hlásí o slovo /
|
|
|