Nechceme vás, bratři, nechat v nevědomosti o těch, kteří už zemřeli. Nesmíte pro ně truchlit tak jako ostatní, kdo nemají naději. Poněvadž věříme, že Ježíš umřel i vstal z mrtvých, věříme také, že s Ježíšem přivede Bůh i ty, kdo zesnuli ve spojení s ním. A pak už budeme s Pánem navždycky. Těšte se proto navzájem tím, co jsem vám teď řekl.
                                                                                                         l Sol 4,13-14, 17b-18

Ke vzkříšení s Kristem je třeba nejdříve zemřít s Kristem, je třeba „opustit domov tělesný a odebrat se do domova k Pánu" (2 Kor 5,8). Při tomto odchodu (Flp 1,23), jímž je smrt, se duše oddělí od těla. Znovu se spojí se svým tělem v den vzkříšení mrtvých.    
                                                                                    Katechismus katolické církve 1005

Smrtí Bůh volá člověka k sobě. Proto může křesťan zakoušet vůči smrti podobnou touhu, jako měl svatý Pavel: „Mám touhu zemřít a být s Kristem" (Flp l,23); a může proměnit podle Kristova příkladu svoji vlastní smrt v úkon poslušnosti a lásky k Otci.
                                                                                                                        KKC 1011

Smrt je konec pozemského putování člověka, času milosti a slitování, který mu Bůh dopřává, aby naplnil svůj pozemský život podle Božích záměrů a aby rozhodl o svém posledním osudu. Když skončí náš „jediný pozemský život", už se nevrátíme žít jiné pozemské životy. Každý člověk umírá jen „jednou" (Žid 9,27). Po smrti není žádné„ převtělování" (reinkarnace).
                                                                                                                        KKC 1013

Církev nás vybízí, abychom se připravovali na hodinku své smrti („Od náhlé a nenadálé smrti vysvoboď nás, Pane" - Litanie ke všem svatým), abychom prosili Matku Boží, aby se za nás přimlouvala - "v hodinu smrti naší" (Zdrávas Maria), a abychom se svěřovali svatému Josefovi, patronu šťastné smrti.
                                                                                                                        KKC 1014

Vpravdě je důstojné a spravedlivé, dobré a spasitelné, svatý Otče. všemohoucí, věčný Bože, abychom ti vždycky a všude vzdávali díky, skrze našeho Pána, Ježíše Krista. Neboť v něm nám zazářila naděje, že vstaneme z mrtvých: Nevyhnutelnost smrti nás sice skličuje, ale utěšuje nás zaslíbení věčného života; vždyť život těch, kdo v tebe věří, nezaniká, ale ve smrtí se naplňuje, a když se rozpadne naše pozemské obydlí, dostaneme u tebe domov věčný.
                                                                                          Preface ze mše sv. za zemřelé

  „Neumírám, ale vcházím do života."
                                                                                              Sv. Terezie od Dítěte Ježíše

Zpět na archiv

Aktuality

Opatství

G. J. Mendel

Farnost

Archiv
Fotogalerie
Odkazy
Kontakt

Zpět na úvod