| |
Než začne půst
Vím, že půst a
sebezápor v dnešní době není populární. Nechceme si nic
odepřít, toužíme být “pořád” šťastní a zapomenout na těžkosti.
Čím více se člověk honí za hmotným, tím bývá prázdnější,
čím více se “veselí”, tím ztrácí správný pojem radosti.
Kde však hledat radost??? Mít radost znamená mít rád dost. Ten,
kdo má rád, je schopen oběti.
Proto postní doba pro nás je příležitostí k oběti druhé.
Sebeovládání je věc přirozená, ale během 40 dnů prožíváme
cosi nadpřirozeného – utrpení a oběť Pána Ježíše Krista.
Prožil utrpení, aby nás zachránil. Jeho život je motivací pro
náš půst. Dávat a nepočítat, modlit se a spolucítit s lidmi,
kteří trpí…
Aby náš sebezápor byl pravdivý je dobré vědet co doba pokání
s sebou nese. Nahlédněme do Postního řádu společenství
katolické církve:
1. Každý pátek je
den pokání, neboť toho dne za nás zemřel náš Spasitel. Kajícími
skutky se připojujeme aspoň nepatrně k jeho oběti a tak se
vděčně hlásíme k jeho kříži.
Páteční půst od masa patří už dlouho mezi církevní přikázání.
Jeho zachovávání je nyní velmi ztíženo složitostí dnešního
života. Tuto povinnost biskupové pozměňují tak, že věřící
mohou dále zachovávat v pátek půst od masa, ale mohou si
uložit nějaký projev pokání podle vlastní volby, buď půst
nebo skutek zbožnosti nebo skutek lásky.
Půst: Odepřít si masitý pokrm, alkoholický nápoj,
sladkosti, zábavné pořady v televizi, apod.
Skutek zbožnosti: Účast na mši svaté, četba Písma sv., křížová
cesta, modlitba růžence, studium křesťanské nauky, meditace,
apod.
Skutek lásky: Návštěva nemocných a péče o ně, pomoc bližním,
konkrétní služba občanskému nebo církevnímu společenství…
2. Na počátku a v závěru
postní doby, to znamená na Popeleční středu a Velký Pátek,
,je nařízen půst zdrženlivosti od masitých pokrmů a zároveň
půst újmy. Při postu újmy je dovoleno najíst se jen jednou za
den dosyta. Tento spojený půst zdrženlivosti a újmy je závazný
jen pro katolíky od dokončeného 21. roku do nedokončeného 59.
roku života. Mladiství mezi 14. a 21. rokem a starším po dovršení
59. roku se v těchto dnech ukládá pouze zdrženlivost od
masitých pokrmů. Nemoc, těžká tělesná práce nebo podobně vážný
důvod od povinnosti újmy osvobozují. V tyto dva dny se
sjednocují katolíci všech zemí společným vyjádřením ducha
pokání a dosvědčují tak své spojení s Pánem.
Ti, kteří mají dostatečné příjmy, jsou vybízeni, aby zvláště
v postní době – jako výraz ochoty napravovat hříchy
vlastní i cizí – přispívali na dobré účely, např. na zmírnění
bídy ve světě, podporu potřebných, opravu kostelů, potřeby
duchovní správy…
3. Každý věřící
během postní doby aspoň jednou za rok by měl přistoupit ke svaté
zpovědi a přijmout Tělo Páně.
Biskupové vybízejí, aby každý po těžkém pádu (hříchu)
neodkládal a obnovil přátelství s Bohem dokonalou lítostí
a co nejdříve svátostí pokání.
Splněním nařízení alespoň jednou za rok svátostně se vyzpovídat
a přijmout Nejsvětější svátost se sice vyhoví zákonu, ale
nejvyšším zákonem je láska. Kdo chce skutečně růst ve své věrnosti
a lásce ke Kristu, přijímá tyto svátosti častěji. Všechny vnější
projevy ať vycházejí z upřímného srdce.
|
|
|