Moudrost je odlesk věčného světla, neposkvrněné zrcadlo 
Boží činnosti

V moudrosti je duch myslící, svatý,
jedinečný, a přece mnohotvárný, jemný,
hbitý, pronikající, neposkvrněný,
jasný, nepodléhající utrpení, milující dobro, bystrý,
nezkrotitelný, blahodárný, nakloněný lidem,
stálý, neklamný, bezstarostný,
všemohoucí, nade vším bdící,
pronikající všechny duchy
myslící, čisté a nejjemnější.
Neboť moudrost je pohyblivější než každý pohyb,
svou čistotou všechno proniká a prostupuje.

Ona je výdech Boží moci,
čirý výron slávy Všemohoucího,
protože nic poskvrněného se do ní nedostane,
neboť je odlesk věčného světla,
neposkvrněné zrcadlo Boží činnosti
a obraz jeho dobroty.

Ačkoli je jedna, všechno může,
i když v sobě zůstává, všechno obnovuje,
v průběhu věků vchází do svatých duší
a tvoří z nich Boží přátele a proroky.

Nic není Bohu tak drahé jako ten,
kdo přebývá s moudrostí.
Ona je totiž krásnější nad slunce
a nad všechna seskupení hvězd,
srovnána se světlem vítězí nad ním,
neboť po světle následuje noc,
ale zlo nic nezmůže proti moudrosti,
která se mocně rozpíná od jednoho konce světa k druhému
a všemu vládne s dokonalostí.