| |
Modlit se = být s Bohem
Pro mne je modlitba vzlet srdce, je to prostý pohled k nebi, je to zvolání vděčnosti a lásky ve zkoušce i v radosti.
sv. Terezie od Dítěte Ježíše
V dominikánské tradici je modlitba často vnímána jako akt přátelství, a protože neexistuje žádný návod na přátelství, nemáme návod ani na modlitbu. Musím přiznat, že nejsem v modlitbě zvlášť silný, nechám se snadno rozptýlit. Někdy zajdu do kaple a jen tak tam tiše sedím, v blízkosti Boží. Ale často mi to hlava ani srdce nedovolí - jsem příliš zaměstnán prací, musím myslet na svoje úkoly. Jsem příliš zaneprázdněn sám sebou. Modlitba často začíná právě takto. Vedeme s Bohem žvanivý monolog o sobě a o druhých, a myslíme přitom na to, co bude k snídani. Ale když vytrváme, přijde okamžik ticha, kdy vstoupíme do Boží blízkosti. Modlit se znamená být s Bohem.
T. Radcliffe: Nazývám vás přáteli
Lidé se nestávají svatými tím, že konají hrdinské činy, ale tím, že se nejprve po vzoru Ježíšově otevřou oné jediné lásce, jež jim dodá sílu tyto skutky konat. Pokud se jen snažíme napodobovat to, co vzniká jako důsledek této lásky, jsme odsouzeni k neúspěchu. Musíme napodobovat světce tak, že si stejně jako oni uvědomíme svou nesmírnou slabost a neschopnost vykonat cokoli bez Boží pomoci. Jen tak se otevřeme lásce, která z nich učinila ony milující bytosti.
D. Torkington: Milá Zuzano!
Neměli bychom se zabývat především sami sebou a svými ubohými hříchy, ale Bohem a tím, jak se nám nepodařilo zůstat otevřeni, abychom ho přijali. Bez něho ani nebudeme schopni rozpoznat skutečné hříchy, které mu brání do nás vstoupit, a už vůbec bez něho nebudeme mít sílu jim vzdorovat. „Neboť beze mne nemůžete dělat nic" (Jan 15,5). První, nač bychom se tedy měli ptát, když zpytujeme své svědomí, je to, kolik prostoru a času každý den věnujeme otevírání se té jediné Lásce, která nás může proměnit. Teprve tehdy duchovní život opravdu začne, protože Duchu svatému umožníme, aby v nás konal to, co bychom sami nikdy nedokázali.
D. Torkington: Milá Zuzano!
Jednou jsme doma museli nechat vyměnit bojler, několik trubek a tři radiátory, protože se zevnitř potáhly vodním kamenem a voda skrze ně nemohla protékat tak dobře jako dříve. S duchovním životem je to podobné. Proto se obracíme na lidi, které považujeme za lepší, než jsme my sami, s prosbou, aby se za nás modlili. Kdykoli se proto lidé dozvědí o člověku opravdové svatosti, proudí k němu davy, aby jim pomohl a modlil se za ně, a proto lidé prosí světce, aby se za ně modlili a přimlouvali se za ně. Intuitivně víme, že když jsme celí potaženi kamenem sobectví a hříchu. Boží láska do nás nemůže vtékat a proudit námi tak rychle a účinně, jak bychom si přáli. Čím více se modlíme a procvičujeme tak sebezříkání, které pročišťuje naše duchovní tepny, tím více může každou naší částečkou a kolem ní protékat Boží láska. Ta pak námi může proudit až k těm, které milujeme a na něž se modlíme.
D.Torkington: Milá Zuzano!
|
|
|