| |
Nová evangelizace Evropy
Největším
nebezpečím není nějaká katastrofa, ale vnitřní choroba,
rakovina duše, která ničí životní radost člověka. Bez životní
radosti, bez tohoto ohně duše, není také možný intenzivní náboženský
život, ale jen ochablost, únava a prostřednost. Jelikož však Bůh
je pro toto stejně jako pro přežití lidstva absolutní zárukou
štěstí, hasne absolutní naděje na přeměnu vlastní ubohosti v
milost do té míry, do jaké je Bůh vytržen ze života takových
lidí. Chuť k životu a radost ze života mohou vzkvétat
jen tam, kde je naděje, kde je budoucnost otevřená, a ne zavřená.
Prosba
modlitby Páně „a neuveď nás v pokušení" znamená dnes přece
pro mnohé z nás: neuváděj nás do pokušení pochybovat, že
jsi tady a že jsi dobrý, nebo dokonce zoufat. Neklamme se:
nejrafinovanější způsob, jak se stát ateistou, je tento: co
nejvíce mluvit o Bohu a co nejméně mluvit s ním.
Potřebujeme
dnes křesťanskou kulturu dobrého pohledu. Vždyť dobro je vždycky
skryté. Objevíme je, když je chceme vidět. K tomu musí přistoupit
i dobré slovo. Potřebujeme také křesťanskou kulturu dobrého
mluvení k sobě navzájem
Naše
Evropa byla až donedávna definována přídavným jménem „křesťanská".
Mluvíme stále o křesťanské Evropě, případně o tzv. křesťanském
Západu. Kultura a civilizace Evropy obsahují velký počet základních
lidských hodnot, jejichž zdrojem je jednoznačně Evangelium Ježíše
Krista. Je to nejprve jedinečnost každého člověka. Biologicky,
psychologicky a sociologicky je každá lidská bytost absolutně
jedinečná, a proto s nikým nesrovnatelná. Z toho vyplývá
důstojnost každého člověka a s ní právo na respekt ode všech
lidí a společnosti; dále pak svoboda každého jednotlivce a
právo zvolit si a určovat konkrétní podobu své existence; a
konečně rovnost všech lidí vylučující jakoukoli diskriminaci
druhého. Tyto hodnoty, svoboda, rovnost a bratrství, utvářejí
společenský a morální obraz Západu nebo jsou takřka vyjádřením
evropského humanismu. Všechny tyto humanistické hodnoty jsou, když
se podíváme blíže, hodnotami křesťanskými.
Tak
jako takzvaný nevěřící Tomáš chtěl věřit jen tehdy,
bude-li smět vložit své tápající ruce do ran Zmrtvýchvstalého,
tak se i dnes mnoho lidí obrátí ke Kristu jen tehdy, když se v Církvi
setkají s otevřenýma rukama, otevřeným srdcem a otevřenou náručí.
Otevřeností Církve jsou její svatí. Jsou velkým pozváním Božímu
světu. Svět se neobrátí na základě našich velkých slov,
ale jistě na základě naší poznatelné a zřejmé lásky.
V
Indii jsou ti nejchudší definováni jako „nedotknutelní".
Říká se jim páriové. V naší společnosti se z Krista dělá pária,
nedotknutelný. Už se nikde nevyskytuje, ani na veřejnosti a sotva
ještě v soukromí. Proto se svět stává stále zoufalejším. Naším
posláním proto je: udělat Krista dotknutelným pro oči lidí,
pro jejich uši a pro jejich ruce.
Stojíme
dnes v Evropě před druhou evangelizací, protože z deseti Evropanů
je jich sedm na cestě od Boha a od Církve.
Úryvky
z knihy kardinála Meisnera :
Myšlenky k nové evangelizaci Evropy
|
|
|