Uveřejňujeme jeden neotisknutý rozhovor, v němž jsem reagoval na otázky jedné slečny novinářky, které mi je spontánně položila.

1. Kolik věřících se této tradiční pouti zúčastňuje?
2. Jaké jsou přípravy na takovou událost? Co vše je nutné zajistit, jak dlouho dopředu musíte pouť připravovat?
3. Jak to vypadá s generální opravou oltáře? Uvidí ho věřící v plné kráse?
4. Jaký je zájem o duchovní přípravu, která pouti předchází?
5. O jakou pouť jde? Jaký svátek se slaví?
6. Proč? Z jakého důvodu?

Milá slečno,
pokusím se odpovědět na otázky tak, aby to bylo stravitelné pro Váš deník.

1. Kolik věřících se této tradiční pouti zúčastňuje?

Hodně. V této souvislosti bych chtěl říci, že my nepřepočítáváme, ani neregistrujeme ty, kteří na pouť do naší baziliky přicházejí. Necháváme lidem naprostou svobodu. V opačném případě se mně jeví, že bychom popírali sami sebe, kdyby někdo stál u vchodu chrámu a  dělal si čárky podle toho, jak kdo přijde. Jsem přesvědčen, že právě respekt svobody druhého člověka je předpokladem dobrého vztahu mezi lidmi. Víme, jak je to špatné, když děláme něco nebo někam jdeme jen když musíme. V takovém případě lze těžko budovat mezi lidmi plnohodnotné interpersonální vztahy.

2. Jaké jsou přípravy na takovou událost? Co vše je nutné zajistit, jak dlouho dopředu musíte pouť připravovat?

Nemalé. Začátek přípravy je již v tom, kdy zhruba na začátku jara přemýšlíme koho pozvat na pouť, aby to byla osobnost, která je ochotna a schopna někoho oslovit. Samozřejmě je pak nutné, aby i druhá strana měla zájem, čas a chuť přijít do Brna. Pak, přibližně měsíc před poutí je potřeba připravit plakátky, aby lidé byli informovani. Samozřejmě, že se snažíme, aby byla naše bazilika v čistotě a lesku, neboť i to o mnohém vypovídá. Je těžké zvedat lidská srdce k nebi z prostředí, které není čisté, uklizené a připravené na tak velkou událost, jako je oslava Madony, případně naše poděkování za ni samotnému Bohu.

3. Jak to vypadá s generální opravou oltáře? Uvidí ho věřící v plné kráse?

K termínu poutě jsme dokončili první etapu generální opravy. Věřící, ale i tzv. nevěřící, protože na pouť přicházejí v poslední době různí lidé dobré vůle, mohou shlédnout nově pozlacený baldachýn a perlovcem ozdobenou korunu, která završuje architekturu našeho oltáře, jež patří ke čtyřem nejcennějším oltářům svého druhu v naší vlasti. Rozfázování opravy bylo nutné nejen z finančních důvodů, ale i z technické náročnosti prací.

4. Jaký je zájem o duchovní přípravu, která pouti předchází?

Řekl bych, že dobrý. Lidé přicházejí do baziliky během tridua – tři dny před vlastní poutí, aby si vyslechli kázání pozvaných kněží. Vím, že pak porovnávají, jak se komu, co líbilo. A to je také hezké. Svědčí to o tom, že poslouchají, dávají pozor na to co se kolem nich děje a snaží se o tom ještě přemýšlet. To se pochopitelně nemůže dít tam, kde taková praxe není nebo kde snad někdo může sám sebe vyhodnotit tak vysoko, že je schopen snad podlehnout iluzi, že nad něho není. I to je lidské. K tomuto ale musím poznamenat jeden fakt, že lidé přicházejí ve zvýšeném počtu ke zpovědi, neboť si uvědomují potřebu čistého srdce, k duchovnímu „zužitkování“ poutě.

5. O jakou pouť jde? Jaký svátek se slaví?

Jde o mariánskou pouť, při které si připomínáme a oslavujeme mimořádné završení pozemského života Panny Marie. Věříme, že Madona byla vzata do nebe s tělem i duší.

6. Proč? Z jakého důvodu?

Protože rozpad naší tělesné schránky chápeme jako trest za hřích, což je ale neslučitelné s faktem Mariiny bezhříšnosti, s jejím božským mateřstvím, s jejím neustálým panenstvím a s její účastí na spáse.

Tento článek naší víry ovšem neřeší po dlouhá staletí diskutovaný problém, zda před svým nanebevzetím Panna Maria zemřela a poté byla z mrtvých vzkříšena, či zda byla v závěru své životní cesty beze smrti proměněna do oslaveného stavu své lidské přirozenosti.

lemosa