Tajemství eucharistie I.

„Jít na mši“

Možná někdy váháte, zda se  máte sebrat a jít na mši. Nakonec se rozhodnete, že půjdete. Spíše byste měli říci, že to byl Bůh, kdo vás k tomu rozhodnutí přiměl. To Bůh každého vysvobozuje z jeho osamělosti a izolace a vytváří z nás Boží lid, který žije z víry a je sjednocován Kristem. Pokaždé, když jdu do kostela, mám na paměti slova Moudrosti (Př 9,5) jež se ozývají i v Ježíšově kázání v synagoze v Kafarnau (Jan 6): „Pojďte a jezte můj chléb: pijte víno, které jsem namíchal.“ Tato zosobněná Moudrost, která „prostřela stůl“ a která „křičí své pozvání nad městem“, tato Moudrost, učiněná tělem, je Slovo Boží, které nás zve na hostinu.

Eucharistii slaví církev a křesťané jsou na ni zváni Kristem. Duch Svatý je shromažďuje, aby vytvořili jedno tělo a vzdali dík Bohu Otci.

Nedělní mše

To je první námět k zamyšlení, který nám může  pomoci lépe prožívat mši. A naléhavě vás prosím, abyste se nad touto věcí skutečně zamysleli. Mám totiž obavu, aby dnes mnozí nebyli deformováni ve svém náboženském chování zvykem „samoobsluhy“ při nakupování  v supermarketu. Zvláště ve velkých městech, kde je více kostelů. Co tím míním: supermarkety lákají nejdelší otvírací dobou, nabízejí ty nejžádanější výrobky a nejlepší ceny pro zákazníky. A to všechno proto, aby uspokojily, získaly si a udržely svoji „klientelu“. Proto si možná někteří zvykli na to, že jim bude i v kostelech kdykoli k dispozici široký sortiment produktů náboženské spotřeby, přizpůsobený poptávce každého jednotlivce, jak to vyhovuje nejrozmanitějším přáním „praktikujících“ věřících. Ale, moji milí, toto přirovnání je chybné! „Praktikující“ věřící totiž nejsou to stejné co „klientela“, a ani mše není „služba“ klientům, kterou je možno přizpůsobovat „požadavkům trhu“.

Na mši nechodíme proto, abychom uspokojili své náboženské cítění, ani proto, že na ni máme právě v ten a ten den a v tu a tu hodinu chuť nebo potřebu jít. Nedělní mše se účastníme proto, že nás k ní Pán Ježíš svolává, že nás shromažďuje Duch Svatý a že Bůh, který je náš Otec, nás dal za učedníky svému Synu.

Jistě, jsem si dobře vědom toho, že má slova jsou v příkrém rozporu s tvrzením těch, kteří prohlašují: „Dnes jdu na mši do toho a toho kostela, protože se mi tam líbí“, nebo: „Že se mi nechce na mši? Za to mohou kněží a Církev!“ Taková vyjádření jenom dokládají, jaký pokrok ve víře zbývá ještě učinit těmto učeníkům Kristovým, aby se stali katolíky v plnosti.

Bůh nás totiž takto neděli co neděli zve do kostela proto, aby svůj lid učinil viditelným a vytvořil ho skrze svátost eucharistie. Dostává se nám tam milosti, která je vyhrazena dětem Božím. V tom právě je naše důstojnost, v tom je naše povolání,a bychom vzdávali „skrze Krista a sním a v něm“ slávu Otci. Ano, musíme pokládat za milost, že jsme byli „vyvoleni“, abychom tvořili součást Božího lidu, „abychom směli stát před Bohem a mohli mu sloužit“ (druhá eucharistická modlitba) a abychom byli shromážděni v církvi, která je tělem Kristovým a chrámem Ducha.

Pokračování příště.

 

   

 

Aktuality

Opatství

G. J. Mendel

Farnost

Archiv
Fotogalerie
Odkazy
Kontakt

Zpět na úvod