Pozdrav apoštolského nuncia Diega Causera poutníkům na Velehradě (5. 7. 2006)

Eminence, nejdůstojnější pane kardinále,
Excelence, nejdůstojnější otcové biskupové,
vážení páni ministři, poslanci a představitelé politického i společenského života,
drazí spolubratři v Kristově kněžství,
milí bratři a sestry ve víře v Krista Ježíše,

s úctou přicházíme na toto poutní místo, sem na Velehrad, kde se zrodila křesťanská víra v Moravských a Českých zemích; tady prosíme o přímluvu svaté Cyrila a Metoděje, aby se svatyně, která nám je připomíná, stala také v tuto chvíli místem znovuzrození víry. Odsud chceme nést Krista této zemi, která je tradicí a povoláním křesťanská.

Společně děkujeme našim biskupům, protože oni řídí a inspirují tuto duchovní obnovu; avšak také Vy, přátelé, v tak velkém počtu zde každoročně shromáždění, jako byste sami říkali: také my jsme zde proto, abychom se podíleli na novém rozkvětu církve.

Před měsícem se v této zemi uskutečnily volby do Poslanecké sněmovny parlamentu; politické názory byly rozdílné, ale účast voličů byla vysoká. Tato účast ukazuje na touhu, která se vrátila po předcházejících obdobích autoritářských vlád.  Proto, aby Česká republika dostala novou podobu, je vskutku potřeba talentů a zapojení všech.

Také v církvi se po desetiletích umlčování rozvinul stejný pohyb. V určité době jej představovali jen někteří, nyní si tento posun přejí mnozí. Jedná se o princip, který nalezneme přímo v Písmu svatém. Svatý apoštol Pavel říká, že Duch Svatý „daroval lidem různé dary: někteří jsou proroky, jiní hlasateli, další jsou pastýři a učiteli“; skrze službu každého „se buduje Boží království“ (Ef 4,11n).

V loňském roce se zde prakticky ve stejném datu uzavíralo druhé zasedání Plenárního sněmu katolické církve. Záměrem Sněmu je nová evangelizace a snaha vrátit zdejší církvi nadšení i aktuálnost.

Po dlouhá léta jsme se dívali pouze dovnitř církve, a bylo to pochopitelné, protože jsme se snažili obnovit její poničené struktury; nyní, prosím, obraťme svůj pohled ven. Potom, co jsme obnovili církev, ptejme se, co můžeme nabídnout Českému národu, který potřebuje Krista. Máme napomoci zhojení ran, způsobených totalitním režimem a upozorňovat na nebezpečí konzumního stylu života – v obou případech se jedná o ideologie, které mají rády lidi podřízené a nepřemýšlející.

Potom, co se každý křesťan osobně setkal s Kristem, ať v sobě pociťuje naléhavou touhu šířit víru a všem přinášet radostné poselství evangelia – poselství víry a poselství bratrské solidární a živé společnosti.

Náš pohled na nekřesťany – a v naší zemi je jich mnoho – ať je plný sympatie a pravého lidství. Oni nejsou našimi nepřáteli, ale bratřími, kteří sdílejí větší část našich tužeb.

S pokorou a bratrstvím se snažme přiblížit k lidem z oblasti kultury, umění, divadla, politiky, sdělovacích prostředků, zdravotnictví a vědy. Kristus a církev je potřebují, aby mohli přinést křesťanskou podobu a pravý pokoj této společnosti.

Křesťanská víra v dějinách českých a moravských zemí nemálo přispěla k jejich podobě a kráse; hudbou, vědou, sociálním uspořádáním. Ať se křesťané ani nyní nezříkají úkolu být „solí země“. Posláním církve je zvěstovat Krista a jejím povoláním je přetvářet pozemské skutečnosti tak, aby respektovaly člověka a jeho důstojnost. Civilizace lásky je křesťanským principem a současně naším povoláním.

Svěřme svatým Cyrilu a Metoději, nositelům víry a civilizace, budoucnost celého Českého národa a prosme, abychom si zasloužili dědictví, které nám bylo skrze ně předáno. A na přímluvu blahoslavené Panny Marie ať Bůh Otec, Syn a Duch Svatý žehná Českému národu i své církvi.

Chvála Kristu.

 

   

 

Aktuality

Opatství

G. J. Mendel

Farnost

Archiv
Fotogalerie
Odkazy
Kontakt

Zpět na úvod