Všechno ve jménu morálky?

Křesťanství není etika – z úvahy Guido Horsta

Moralisté, humanisté, reformátoři světa 

Někdo ironicky poznamená: Církvi to jednou nutně připadne hloupé hlásat takové pravdy víry, které narážejí na takový odpor. Nakonec se připojí k těm hnutím, která počínaje osvícenstvím se stala tak mocnými a která proměnila Evropu i Nový svět za oceánem. Thomas Hobbes, John Locke a David Hume v Anglii, Jean Jacques Rousseau a Voltaire ve Francii, Imma-nuel Kant v Königsbergu, ale i četná zemská knížata a korunované hlavy, ti všichni byli uchváceni ideou přivést zkaženého a svou nemravností degradovaného člověka k vyšší důstojnosti a upravit společenské záležitosti tak, aby v nich mohli lidé žít spolu jako svobodní a snášenliví občané.  

S osvícenstvím se dala do pohybu velká doba moralistů, humanistů, pedagogů, zlepšovatelů světa a také utopistů, kteří čekali na dokonalý společenský řád. Hříchu byl vyhlášen boj s větší tvrdostí, než jakou kdy uplatnila církev. Ideál ctnosti byl v pruském státě vtloukán do hlavy dětem i vojákům klackem a drilem, proti kterému byla klášterní výchova úplný cukrkandl. Boj proti potratu začal v osvícených státech Evropy po Francouzské revoluci. A pro sen o ráji na zemi, ve kterém bude vyhlazena válka a utlačování, nechali etikové komunistické provenience provždy zmizet v koncentrácích miliony zpátečníků. To všechno ve jménu morálky, ať už byla utopisticky socialistického nebo buržoazně liberálního ražení. Církev při těchto zlepšeních světa, která trvají dodnes, nejdříve nemohla spolupracovat, protože pro ni představovaly zahradu nesvobody, poručníkování a zotročování svědomí.

Katolické osvícenství

Ale když byly překonány velice špatné důsledky sekularizace z počátku devatenáctého století, nastoupily i v katolické církvi počátky „katolického osvícenství“. Vznikala sociální díla a nové řády a společnosti, které se věnovaly výchově a vzdělávání. Z katolických elit vzešli velcí pedagogové a lidoví vychovatelé. Jako protiváhu komunistické etiky vypracovala církev v minulém století své sociální učení. Katolická církev vstoupila do světové soutěže etických systémů a brzy poznala, že zde má co říct, a to docela rozumného a užitečného.

Od té doby se v církvích vychovává, až se hory zelenají. Již v mateřských školkách se dětem vštěpuje, aby poháry od jogurtu nepohazovaly a netrápily pulce na suchu. Dobré mezilidské vztahy se hlásají jak z kazatelny, tak v hodinách náboženství. Dobrý Ježíš je přetvořen na vzor správného jednání. Máme tak jako on pomáhat chudým a těšit zarmoucené. Z nedělní liturgie se stal společenský akt, který se schází k hostině. Církve nevynechají žádné téma, od hospodářského a sociálního řádu až po kulturu pohřbívání, pokud se jedná o to, jak má stát i jednotlivec jednat co nejlépe.

A stále znovu sexuální morálka

Morálka se tlačí v církvi dopředu i tehdy, když se jedná o zcela jiné věci. Jeden příklad: velké události minulého roku v Římě a v Kolíně. Smrt Jana Pavla II., konkláve a volba německého papeže a Světový den mládeže. Když se děje něco takového, je to „katolický okamžik“ pro církev i pro Německo. Uchváceni a plni dojetí sledovali lidé utrpení a poslední dny Karola Wojtyly. „My jsme papež!“ oslavoval „Bild–Zeitung“. A zcela jak u vytržení sledovala média, jindy nijak zvlášť procírkevní, o prořímských ani nemluvě, jak papež přitahuje mládež z celého světa na pestrobarevný svátek do Německa.

Uprostřed tak velké pozornosti pro katolickou církev se přihlásil ke slovu kardinál Lehmann a provokoval, že nyní musí katolická církev konečně otevřít onu až příliš známou škatuli, na které je napsáno výstražnými literami „Sexuální morálka“. Předseda německé biskupské konference zde vidí velké problémy, protože, jak je prý známo a jak to sdělil nedělnímu vydání FAZ, dívky, které v Římě oslavovaly papeže, měly v kabelkách antikoncepční pilulky. Krátce před SDM zdůraznil ještě jednou: Je zde naléhavá potřeba reformovat církevní sexuální etiku. Katolická církev prý musí zcela jistě „přistoupit k této věci zcela nově“. Jinak prý hrozí nebezpečí, že ji nikdo nebude poslouchat, řekl v západoněmeckém rozhlase a dodal: „A to je tím horší, když se člověk v důležité oblasti našeho lidského života vlastně ocitne stranou.“ Mohučský biskup prohlásil, že sexuální nauka a kondomy se od doby encykliky Humanae vitae k otázkám regulace početí z roku 1968 staly těžkým problémem. „Myslím, že to, co bylo řečeno, musí být ve svém zdůvodnění trochu přijatelněji přetvořeno. Také prý se nesmí vyvolávat dojem, jako by kondomy byly tím nejdůležitějším v otázce sexuální etiky.“

V otázce sexuální morálky je církev, jak známo, velice vzdálená od toho, co mohučský proud moralistů hlásá o pilulce, sexu a pohlavním partnerství. Pro „politicky korektní“ moralisty je kondom takřka povinnost, potrat patří k lidským právům a ochrana homo–manželství k příkazu tolerance. Někteří lidé v církvi trpí pocitem, že zastávají postoj malé menšiny, který není obecně přijímán. A dělají ze sexuální morálky lakmusový papírek pro schopnost katolické církve obstát do budoucna. Domnívají se, že teprve když církev konečně uvolní kondomy, pilulku a homo–manželství, bude světem přijímána.

Jak je to však s křesťankou morálkou? Nabízí církev etiku jako mnoho jiných, lepší než oni, nebo dokonce tu nejlepší – když pomineme sexuální morálku, která některé tak provokuje? Nepředstavuje křesťanství samo o sobě ten nejlepší etický systém, jaký civilizace mohla kdy vyvinout? A to i za dnešní doby? Katolická sociální nauka má stále co říct k hospodářskému systému a k lepší politice zaměstnanosti. Mírotvornou etiku papežů chválí i ti, kteří pro jejich sexuální morálku nemají pochopení. A není tomu tak, že svět, sužovaný globalizací, velkou migrací a terorismem, bude muset najít nová pravidla soužití, která jsou již dnes obsažena v křesťanské etice?

Nepochopitelná a tajemná

Kdo však vkládá naděje do církve jako do etické instituce budoucnosti, přehlíží skutečnost, že křesťanství nemá v prvé řadě na starosti etiku. Stále totiž ještě platí staré základy víry, které by někteří v církvi rádi potlačili ve prospěch řečí o tom, co je dobré a správné jednání a co ne. Na-rození z Panny, zmrtvýchvstání, proměna chleba v Kristovo tělo a vína v jeho krev, co mohou tyto „pověry“ ještě říct dnešnímu člověku?

Mohou mu sdělit to, co Církev vždy hlásala: neuvěřitelné proniknutí Božího tajemství do lidských dějin. To nepochopitelné, co si žádný filozof nemohl vymyslet a žádný náboženský génius se neodvážil hlásat: že Bůh se stal člověkem. To pak v prvé řadě není nějaký etický program, nýbrž historická událost. Stala se před dvěma tisíci lety v jednom malém místě v Palestině. A co se potom dělo, nebyly nauky nebo etické postuláty, nýbrž tvrdé skutečnosti: poslední večeře, ukřižování, zjevení Zmrtvýchvstalého učedníkům, nanebevstoupení a křest tisíců při seslání Ducha Svatého, kteří nešli za nějakou etikou, ale uvěřili tomu, že Ježíš Kristus se stal člověkem, protože jim svědectví apoštolů připadalo velice věrohodné.

Kdo věří, že Bůh se zjevil v Ježíši Kristu a je dále přítomen v jeho Církvi a jejích svátostech, ten změní sebe a svůj život. Teprve pak vstupuje do hry morálka, ale jako něco zcela pozitivního, jako projev života, který našel svůj zcela nový smysl a cíl, pro který se vyplatí žít určitým způsobem, totiž právě tímto křesťanským. Jako bychom chtěli dát koni uzdu zezadu, kdybychom chtěli lidi zahltit křesťanskou morálkou nebo etikou, aniž bychom jim vysvětlili, co je vlastně základem pro to, abychom dělali to a nedělali ono. Křesťanství není ve svém jádru etika nebo mravní nauka, nýbrž je to osoba: Ježíš Kristus, Boží Syn. Klanět se mu spolu s jeho náměstkem na zemi přišlo do Kolína v loňském srpnu milion mladých lidí. Je třeba si přát, aby tito mladí lidé se v průběhu svého života stali dobrými lidmi a pomohli zlepšit svět, ale to není základ křesťanské naděje. První důvod křesťanské naděje je ten, že Bůh nenechá své děti na holičkách a každý pokřtěný může očekávat, že i když ve svém životě někdy ztroskotá, může být vždy znovu přijat milujícím Pánem Ježíšem Kristem. A druhý důvod naděje? Že i „ztroskotání“ může Bůh interpretovat zcela jiným způsobem…

S 3/2006 

 

 

   

 

Aktuality

Opatství

G. J. Mendel

Farnost

Archiv
Fotogalerie
Odkazy
Kontakt

Zpět na úvod