Z projevu Svatého otce k rakouským biskupům

Rakouští biskupové uskutečnili ve dnech 3. až 5. listopadu svou návštěvu „Ad limina apostolorum“. Svatý otec se všemi postupně pohovořil a na závěr pronesl projev, ze kterého přinášíme podstatné části.

V úvodu připomněl Benedikt XVI. události posledních měsíců, jmenovitě Rok Eucharistie a Světový den mládeže v Kolíně nad Rýnem. Citoval slova našeho Pána: „Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa“ (Mt 28,18) a pokračoval:

Na základě těchto zkušeností je třeba otevřeně a s důvěrou analyzovat stav rakouských diecézí, abychom rozpoznali neuralgické body, které obzvláště vyžadují Vaše nasazení k blahu a užitku stáda, do kterého Vás „Duch Svatý ustanovil jako biskupy, abyste se jako pastýři starali o Boží církev, kterou si Bůh získal krví vlastního Syna“ (Sk 20,28). S jistotou Pánovy přítomnosti podívejme se odvážně skutečnosti do očí tak, aniž by onen optimismus, který nás vždy musí podporovat, mohl představovat překážku v tom, pojmenovat v této hodině věci bez přikrašlování pravým jménem.

Objevují se před námi bolestné věci: sekularismus, stále ještě příznačné znamení doby, se nezastavil ani před branami katolického Rakouska. U mnoha věřících se vytrácí identifikace s učením katolické církve a s tím se rozplývá i vědomí víry a ubývá úcty k Božím přikázáním. Kromě těchto několika poznámek nemusím zde, spolubratři v biskupské službě, vypočítávat četné kritické oblasti společenského života jako takového a zvláště církevní situace. Vím, že jsou ustavičně předmětem Vaší bdělé pastýřské péče. Sdílím Vaše starosti o církev ve Vaší zemi. Co však můžeme dělat? Je nějaký prostředek, který Bůh poskytuje církvi v naší době, aby mohla odvážně čelit nárokům, které ji potkávají na cestě do třetího tisíciletí? Nepochybně je zde na jedné straně zapotřebí jasné, odvážné a oduševněné vyznání víry v Ježíše Krista, který i zde a dnes žije ve své Církvi a v němž jediném může lidská duše, která je svou podstatou zaměřena k Bohu, najít své štěstí. Na druhé straně jsou to četná malá i velká misijní opatření, která musíme uplatnit, abychom dosáhli „obratu dosavadního trendu“.

Co se týká vyznání víry, patří to, jak víte, k prvním povinnostem biskupa. „Nevyhnul jsem se své povinnosti,“ říká sv. Pavel v Milétu biskupům efezské církve, „ale zvěstoval jsem vám všechno, co rozhodl Bůh“ (Sk 20,27). Je pravda, že my biskupové musíme jednat s rozvahou, ale takový zřetel nám nesmí bránit v tom, abychom Boží slovo hlásali s celou jasností – i ty body, které lidé většinou neradi slyší, anebo na které s jistotou reagují s protesty a vyvolávají dokonce posměšky a pošklebky. Vy, milí bratři v biskupské službě, víte sami nejlépe: Jsou témata – v oblasti pravd víry a především v oblasti mravní nauky, která nejsou ve Vašich diecézích v katechezi a v hlásání dostatečně prezentována, která někdy – např. v pastoraci mládeže ve farnostech nebo sdruženích – nepřicházejí vůbec na přetřes, nebo nejsou prezentována jednoznačně v duchu církve. Díky Bohu není tomu tak všude. Ale ti, kteří jsou pověřeni hlásáním, se bojí, že by tu a tam mohli lidi odradit, kdyby mluvili zcela jasně. Přitom zkušenost nás učí takřka všude, že je tomu právě naopak. Nedělejte si žádné iluze. Předávání katolické víry, které se provádí zamlženě, je rozporem samo v sobě a nemůže být nadlouho plodné. Hlásání Božího království jde vždy ruku v ruce s požadavkem obrácení a stejně tak s láskou, která dodává odvahy, ukazuje cestu, učí chápat, že s Boží milostí je možné i to, co se zdá být nemožné. Zamyslete se nad tím, v jaké formě by se výuka náboženství, katecheze na různé úrovni a kázání mohla v tomto směru zlepšit, prohloubit a tak říkajíc zdokonalit. Použijte k tomu se vší horlivostí Kompendium a přímo i Katechismus katolické církve. Pečujte o to, aby všichni kněží a katecheté používali tento nástroj, aby bylo Kompendium vysvětlováno ve farnostech, sdruženích a hnutích, aby se projednávalo v kroužcích víry a v rodinách se stalo důležitou četbou. Přinášejte v nevědomostech dnešní doby a společnosti jistotu nezkracované víry církve. Právě jasnost a krása katolické víry musí projasnit i dnes život lidí! Dojde k tomu především tehdy, když ji budou předkládat nadšeným posluchačům nadšení svědkové. Jasné, veřejné a zanícené svědectví biskupů, podle kterého se mohou orientovat všichni věřící a především kněží, jimž musíte věnovat zvláštní péči a které všem dodává odvahu, aby vírou upevnili své vlastní jednání, musí doprovázet bezpodmínečně působivá a účinná opatření. Něco už se udělalo k probuzení misijního vědomí křesťanů ve Vašich diecézích. Myslím v této souvislosti například na vynikající městskou misii ve Vídni a na Středoevropský katolický sněm, který byl velkolepým svědectvím, jak katolická víra spojuje národy, a to před evropskou veřejností. Mnoho je třeba ještě udělat, aby rakouská církev ještě lépe dostála svému misijnímu poslání. Ve skutečnosti jsou to často opatření běžného řízení, jako např. moudrá a správná personální rozhodnutí, která mohou výrazně zlepšit situaci. Ať už jde o návštěvu nedělní mše svaté nebo o přijetí svátosti pokání – jak často je to příklad a povzbuzující slovo, které mají rozhodující význam! Je to přikázání lásky, které nás zavazuje, abychom bližním nejen prokazovali tu či onu sociální službu, ale abychom jim pomáhali dosáhnout nejvyššího dobra, ustavičného spojení s živým Bohem, společenství s Ježíšem Kristem, odhalení vlastního povolání ke svatosti, otevřenosti k Boží vůli, životní radosti, která již předjímá v jistém smyslu štěstí věčnosti.


V závěru vyjádřil papež uspokojení z opětovného zavádění adorací a modlitby růžence, z dobré spolupráce mezi státem a církví a svěřil rakouskou církev do ochrany Magna Mater Austriae – Panny Marie v Mariazell.

S 49/05

 



   

 

Aktuality

Opatství

G. J. Mendel

Farnost

Archiv
Fotogalerie
Odkazy
Kontakt

Zpět na úvod