Kdo skutečně věří, vypráví
to dále
Joseph kardinál Ratzinger
V roce 1993 odpovídal kardinál Ratzinger na otázky amerického měsíčníku
The Catholic World Report. Jedna z otázek se týkala tématu misie.
Katechismus katolické církve hovoří také o tématu misie. Liberální katolíci
však odmítají obracet nekatolické věřící k víře. Označují to za náboženský
imperialismus a pokládají příslušníky jiných náboženství za „anonymní
křesťany“, které nesmíme utlačovat. Souhlasí to ještě, že mimo církev
není spásy?
KARDINÁL RATZINGER: Musíme zde pečlivě rozlišovat tři otázky, které byly
položeny. Vaše první otázka zní: Jsou misie druh náboženského
imperialismu? Tento výraz vznikl v nové době, když se spojily misie a
kolonialismus. V určitém směru viděly evropské mocnosti skutečně šíření
křesťanství jako prostředek k zajištění panství.
Ale to se projevovalo ve skutečnosti jen v omezené míře. To proto, že španělští
dobyvatelé viděli v aktivitách františkánů, dominikánů a jiných misijních
řádů překážku vlastních zájmů, protože křest poskytoval domorodcům
stejné právní postavení, jaké měli oni. Misionáři kladli také meze
ambicím dobyvatelů. Podobně tomu bylo v 19. století.
Rozhodující a důležité je vrátit se k původu pojmu misie. Po popravě sv.
Štěpána a apoštola Jakuba, když křesťané šli hlásat Ježíšovo jméno
„až na konec světa“, neměli k tomu žádnou oporu ze strany nějaké
moci. Mohli svým učedníkům předpovědět jen pronásledování. Vedlo je však
přesvědčení, že nalezli něco, co si nemohli podržet pro sebe:
zachraňující pravdu, jak má člověk žít. Jsou věci, které musí být předávány,
protože nepatří jen jednotlivci. K nim patří víra všude tam, kde je
uznána ve své plnosti.
Vaše druhá otázka: Nejsou všichni lidé „anonymní křesťané“? Upřímně
řečeno vidím to jako nezdařený obrat. Se stejným oprávněním by pak mohl
říct muslim, že my všichni jsme „anonymní muslimové“ atd. Je pravda,
že křesťanství je duchovně ve spojení s jinými velkými náboženstvími,
že všechna náboženství, všechny velké kulturní proudy se vzájemně v určité
míře vnitřně dotýkají. Avšak říct, že každý je křesťan, ať už
to ví, nebo ne, ať to chce, nebo ne, se mi jeví podivné. Označil bych
to spíše za duchovní imperialismus.
Třetí otázka: Platí ještě, že mimo církev není spásy? Musíme si připomenout,
že tuto větu formuloval ve 3. století za určité konkrétní situace sv.
Cyprián. Tehdy byli lidé, kteří se domnívali, že jsou lepšími křesťany.
Byli nespokojeni s biskupskou církví a oddělili se od ní. Jako odpověď na
tuto situaci řekl sv. Cyprián, že odloučení od církevního společenství
odlučuje také od záchrany.
Nechtěl tím však vytvořit teorii o věčném osudu všech pokřtěných a
nepokřtěných.
Církevní Otcové vždy připomínali dvě hlediska. Na jedné straně chtěli
zdůraznit, že křesťanství je tak staré jak lidstvo, že záchrana je vždy
možná, protože je možné vždy nastoupit cestu, která vede ke Kristu. Zcela
konkrétně to říká sv. Klement Římský: „V každé době je pro každého
možné, aby činil pokání a žil v podstatě tak, jak to Kristus od nás očekává.“
A druhé hledisko: Církev není samoúčel, nýbrž slouží celku. Tak jako
byl Izrael oduševněn vědomím, že je národ vyvolený k tomu, aby vyplnil
poslání pro celé lidstvo, tak to věděli také křesťané v ještě hlubší
míře od Krista. I když kvantitativně nemohli obsáhnou všechny, jednak to,
co konali, je významné pro všechny. V tom smyslu je misijní horlivost něco
podstatného. Jestliže by jednou přestali svou víru hlásat, je to znamení
toho, že víru správně nechápou ani neprožívají.
Aktivismus bez modlitby je k ničemu
Vídeňský kněz pro mládež Erich Neidhart vystoupil na duchovní obnově pořádané
„Amici di Dio“ na téma Misie a nová evangelizace. Řekl, že mnoho
katolíků tiše a nenápadně zabrázdilo do lhostejnosti. Křesťané jsou
však povoláni, aby misijně působili, jak nám to ukazuje skutečnost, že Bůh
se stal člověkem.
„Sám Bůh působí misijně,“ zdůraznil. „Nezůstává v sobě a pro
sebe. Stvoření je zde proto, aby člověk našel Boha. Nejhlubší smysl misie
je v tom, že Bůh poslal svého Syna.“ Základem misie je však vlastní obrácení.
Bez modlitby nelze působit.
„Když se rozhodneme pro modlitbu, pak patříme Bohu. Proto ďábel dělá všechno
pro to, aby nám v tom zabránil. Při misii je základem naše vlastní obrácení.
Když se nemodlíme, ale hlásáme, ničeho nedosáhneme. Aktivismus nic nepřináší,
když se každý den znovu nerozhodujeme pro Boha a pro obrácení.
K evangelizaci jsou povoláni všichni bez výjimky. Misie však dnes často naráží
na odmítání, někdy na nenávist. Ale každý má dar k evangelizaci.
„Nemusíme čekat, až si budeme myslet, že už jsme pro to zralí. Ježíš
vzal na sebe celou námahu lidství. Stal se nám podobný ve všem kromě hříchu.
To, co je čisté, nemůže ďábel přijmout. Poslušnost je klíčové slovo,
které láme ďáblovu moc. Protože byl Ježíš poslušný, šel cestou utrpení
až k smrti.“
S 44/2005