Netolerantní Augustin?

K čemu je strom, který nenese ovoce? K čemu je pastýř, který se nestará o svěřené stádo, nebo ho ničí? Odpovědí může být povícero. Např.: neplodný strom se hodí alespoň do počtu („bude nás víc, nebudeme se bát vlka nic“ – jenže to platí jen v pohádce), nebo kvůli stínu (ono známé – „no, alespoň něco“)… K čemu (nebo pro koho) je užitečný zjevně špatný pastýř? Takový snad vlastně dnes ani nemůže být, a i kdyby byl, tak by zajisté všechno myslel dobře, nebo by byl „jen“ nedospělý, nebo by ho lidé nechápali, ale jinak by byl „úžasný“,... Ve všem by všem vyhověl, nic by pro něho nebyl žádný problém.

O užitečnosti stromu svědčí zejména množství a kvalita (nejen vnější zdání) jeho ovoce, o „kvalitě“ pastýře především počet a zdraví mu svěřených ovcí. Co je to za pastýře, kterému se rozprchne stádo, kterému ovce trhá divoká zvěř, kterému neduživé ovce umírají? Potřebu dobrých pastýřů v dnešní době nejednou připomenul také papež František.

A jak se na celou věc díval sv. Augustin? Zdá se, že se nesnažil tento nepříjemný problém zamést pod koberec, ale řešil ho poctivě tak, jako všechno ostatní. Proto se stal prospěšným pro církev.



Buď pro věřící vzorem

Když Pán řekl, co tito pastýři s oblibou dělávají, říká také, na co nedbají. Mezi ovcemi se síří nákazy. Zdravé a dobře živené jsou vzácností - takové, které se vydatně živí pravdou a dobře se pasou na pastvinách milosti Boží. Jenže špatní pastýři ani takové ovce neušetří. Jako by nestačilo, že se nestarají o neduživé a slabé, ani o bloudící a ztracené. Nakolik to záleží na nich, hubí i ty silné a tučné. Ony však přesto žijí, z Božího milosrdenství žijí. Co se však týče špatných pastýřů samých, ti ty ovce zabíjejí. Ptáš se, jak zabíjejí? Tím, že sami špatně žijí a dávají špatný příklad. Anebo je snad nadarmo řečeno Božímu služebníku, který má významné místo mezi těmi, kdo patří k nejvyššímu pastýři: Ty sám buď ve všem vzorem správného chování. Anebo jinde: Buď pro věřící vzorem.

Neboť i statná ovce, vidí-li, že jejich představený žije zhusta špatně, a odvrátí-li v té chvíli oči od Božích nařízení a bude hledět na takového člověka, začne si v srdci říkat: „Jestliže takhle žije můj představený, proč pak bych i já nedělala, co dělá on?“ Tak ten pastýř hubí statnou ovci. A hubí-li takto statnou ovci, co potom dělá s těmi ostatními, když tu, kterou vůbec nemusel vypiplávat, ale už ji našel silnou a statnou, svým špatným životem přivedl do záhuby?

Říkám vám, moji milovaní, a znovu to opakuji: I když ovce žijí a pevně stojí v Pánově slovu, i když se drží toho, co od Pána slyšely: Dělejte, co říkají, ale podle jejich skutků nejednejte - přesto ten, kdo před lidem vede špatný život, zabíjí ze své strany každého, kdo ho pozoruje. Ať si nenamlouvá, že ten člověk přece nezemřel. Ano, žije, ale přesto je takový špatný pastýř vrahem. Podobně jako když se smyslný člověk dívá s hříšnou touhou na nějakou ženu: ačkoli ta žena zůstává čistá, on sám se dopouští cizoložství. Pán to přece říká pravdivě a jasně: Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci. Nevkročil sice do její ložnice, ale v komůrce svého srdce už s ní spí.

Právě tak každý, kdo vede špatný život před očima těch, jimž je postaven do čela, zabíjí ze své strany i ty, kteří jsou zdatní. Kdo se řídí jeho příkladem, zahyne; kdo ne, uchová si život. Špatný pastýř však ze své strany zabíjí oba dva: Vykrmená zvířata zabíjíte, praví Pán, ale mé ovce nepasete.



   

 

Aktuality

Opatství

G. J. Mendel

Farnost

Archiv
Fotogalerie
Odkazy
Kontakt

Zpět na úvod