Starostlivý pastýř bdící nad Kristovým stádem

Církev se plaví po moři tohoto světa jako veliká loď a dorážejí na ni v tomto životě různé vlny zkoušek; nesmíme ji však opouštět, nýbrž řídit. Dávají nám v tom příklad dřívější otcové Klement, Kornélius a mnoho jiných v městě Římě, Cyprián v Kartágu, Atanáš v Alexandrii: Za vlády pohanských císařů drželi kormidlo Kristovy lodi, jeho nejdražší snoubenky, totiž Církve, učili ji, bránili, pro ni pracovali a trpěli až k prolití krve. Když myslím na ně a jim podobné, jímá mě hrůza, padá na mě strach a zděšení, leží na mně nevýslovná hrůza pro mé hříchy; a kormidlo Církve, které jsem jednou převzal, byl bych nejraději úplně pustil z rukou, kdybych byl na to mohl najít nějaký příklad u Otců nebo souhlas ve svatých Písmech. Protože je to tak a pravda sice může být potlačena, ale ne přemožena ani oklamána, ať se naše zemdlená mysl uchýlí k tomu, který říká ústy Šalomouna: Důvěřuj v Hospodina celým svým srdcem a nespoléhej na vlastní chytrost. Mysli na něho při všech svých cestách a on urovná všechny tvé stezky. A jinde praví: Mohutnou tvrzí je jméno Hospodinovo, k němu se spravedlivý utíká a zachrání se. Stůjme pevně ve spravedlnosti a připravme své srdce na zkoušky, abychom vydrželi, co Bůh uloží, a mohli mu říci: Pane, tys byl naše útočiště z pokolení do pokolení. Důvěřujme v toho, který na nás naložil břemeno. Co nemůžeme unést vlastními silami, nesme skrze něho, neboť on je všemohoucí a říká: Mé jho netlačí a mé břemeno netíží. Stůjme pevně v boji v den Páně, neboť na nás přišly dni úzkosti a soužení. Chce-li Bůh, buďme ochotni zemřít pro svaté zákony našich otců, abychom s nimi dosáhli věčného dědictví. Nebuďme němými psy, nebuďme tichými pozorovateli, nebuďme nájemníky, kteří prchají před vlkem, ale buďme starostlivými pastýři, kteří bdí nad stádem Kristovým a oznamují všechny Boží úradky velkým i malým, bohatým i chudým, každému stavu a každému věku, pokud Bůh dá k tomu možnost, vhod i nevhod, jak to sepsal svatý Řehoř v Knize o správě pastýřské.

Z Listu sv. Bonifáce


Dvě malé poznámky:

Jak se zdá, již sv. Bonifác měl evidentní zkušenost se lží. Proto také napsal: „pravda sice může být potlačena, ale ne přemožena ani oklamána“. Je paradoxní, hloupé a směšné, žít po krk ve lži a přitom ze sebe dělat svědka velikonoční pravdy. Z uvedeného je zřejmé, že takový člověk nemá žádnou šanci na důvěru a z ní ani případný úspěch, i kdyby sám sebe donekonečna (logicky vylhaně) jakkoli úžasně prezentoval např. na webu, fcb,… Důvěra se nedá ani nařídit, ani vynutit, ani koupit. Ta se získává pouze životem a skutky v pravdě, a nebo ztrácí životem ve lži a podvodu.

„Nebuďme němými psy, nebuďme tichými pozorovateli, nebuďme nájemníky, kteří prchají před vlkem, ale buďme starostlivými pastýři, kteří bdí nad stádem Kristovým a oznamují všechny Boží úradky velkým i malým, bohatým i chudým,…“. Dříve se němí psi, tiší pozorovatelé, nájemníci a prchající před vlkem, nazývali jednoduše zbabělci nebo zrádci. V dobách nedávných se jim říkalo "spolupracovníci". Dnes tito a jim podobní o sobě tvrdí, že musí být politicky korektní. (A nebyl náhodou také Pilát jen politicky korektní?) Dlužno dodat, že ani v balení politické korektnosti se hřích nemění ve ctnost, ale zůstává hříchem.



   

 

Aktuality

Opatství

G. J. Mendel

Farnost

Archiv
Fotogalerie
Odkazy
Kontakt

Zpět na úvod