Čiňte pokání!

Ve středu začala postní doba popelcem. Byl by to jenom prázdný zevní obřad, kdybychom ten den nezačali svoji duchovní obnovu. A to je právě čas, abychom se zeptali sami sebe: nejsem jenom zvětralou solí, která se už nehodí k ničemu, leda aby se vyhodila ven? Nejsem jenom čadící knot, který je zakrytý množstvím hříchů a šíří kolem sebe jenom čoud a zápach?

Budeme prožívat 40 dní s P. Ježíšem na poušti. Ve spojení s jeho vykupitelskou obětí, modlitbou a postem je před námi nová příležitost k vnitřní duchovní obnově. Svoji ochotu k ní jsme vyjádřili přijetím popelce. Není to tedy a nemá být pro nás jenom nezávazný obřad, ale naopak je to pro nás závazek, že chceme urovnat náš narušený vztah k Bohu.

Proto si položme otázku: „Nakolik beru své přátelství s Bohem vážně?“ Představme si vztah zamilovaných lidí! Jak by asi vydržel dlouho, kdyby některý z nich soustavně nedodržoval stanovený čas schůzky, kdyby si myslel nebo myslela na jiného, na jinou, anebo dokonce na jiné. To platí, samozřejmě, i o manželech. I když se zrovna nerozvádějí, stává se poměrně často, že dojde k zevšednění, rutině a stereotypu. To jsou pak vyježděné koleje, kde se jen těžko přehazuje výhybka.

To, co jsme si dosud řekli, platí o mezilidských vztazích. Ale tak jako zevšední muži žena a ženě muž, tak může věřícímu člověku zevšednět i Bůh. A stává se to až příliš často! Ale je tu velký rozdíl. Zatím co lidé reagují zlostí, žárlivostí a sebelítostí, Bůh na naše ochladnutí vztahu k Němu reaguje tak, že navzdory tomu všemu nás nepřestává mít rád. A my? I když se občas svůj vztah k němu snažíme nějak vylepšit, většinou zůstane jen u slibu, že se polepšíme, a vše se vrátí do starých kolejí a často v nich i zůstáváme, aniž bychom se snažili o nějakou změnu.

A tak právě postní doba je tu proto, abychom si uvědomili, že jde o náš osobní vztah k Bohu, který je třeba v nejlepším případě zbavit nánosu všednosti, ale častěji je třeba ho znovu navázat, protože byl z naší strany přerušen. Chceme-li dokázat, že nám opravdu záleží na přátelství s Bohem, pak si musíme i odepřít dovolenou věc, pak si musíme najít čas i pro Boha. Ať nám přijetí popelce po celou postní dobu připomíná: „Bože, já to s Tebou myslím opravdu vážně!“

P. František Bršlica: postní promluva

Varujte se konat skutky spravedlnosti před lidmi, jim na odiv; jinak nemáte odměnu u svého Otce v nebesích.

Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jak činí pokrytci v synagogách a na
ulicích, aby došli slávy u lidí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice, aby tvé dobrodiní zůstalo skrylo, a tvůj Otec,
který vidí, co je skryto, ti odplatí.

A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagogách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skrylo, ti odplatí.

Mt 6,l-6