Starobrněnské opatství během posledních dvou dekád, do roku 2014

Po svých římských studií přibližně v polovině roku 1995 přišel do kláštera nový převor, pozdější opat ThDr. Ing. Evžen Martinec. Již během předcházejících prázdninových návštěv neměl dobrý pocit z toho, jak bylo opatství vedeno určitými laiky. Poté, co mu bylo umožněno nahlédnout do účetnictví a udělat si obraz o hospodaření, se onen špatný pocit stal krutou realitou.

Opatství bylo zadluženo ve finální částce více než 20 miliony Kč. Jak k tomu došlo? Kamarádi jednoho zaměstnance si půjčovali z bank peníze a on poskytoval ručení majetkem opatství, přímo nebo nepřímo. Pochopitelně ani jedna splátka nebyla nikdy uhrazena. A jen pro kuriozitu uvádíme, že půjčky byly nasmlouvané s 30 % ročním penálem a stejně vysokým úrokem. Není proto žádné překvapení, že onen zaměstnanec přinesl brzy výpověď.

Smutné na všem bylo to, že Evžen Martinec, ještě coby student v Římě, opakovaně upozorňoval tehdejšího generálního představeného i jeho vikáře na toto nebezpečí. Varoval je před možným  tunelováním, které tehdy bylo v naší zemi národním sportem. Odmítali to slyšet. Argumentovali tím,  že když byli v Brně na návštěvě, tak toho zaměstnance viděli pracovat, dokonce v montérkách. Svatá prostoto!

Ale to je pouze jen ukázka jednoho způsobu, jak se v opatství do poloviny roku 1995 „hospodařilo“. Lze zmínit i krajně nevýhodné nájmy, ba dokonce byli i takoví nájemníci, kteří vůbec neplatili. O neekonomických a nekvalitních zakázkách ani nemluvě. Na dotaz generální kurii, co dělat v této situaci bez jakýchkoliv prostředků, nepřišla žádná odpověď. Vlastně jedna ano. Ital, P. Bellini coby generální vikář, měl velmi praktický nápad: prodejte knihovnu i obrazy a zaplaťte dluhy. Pochopitelně, že jsem ho nemohl poslechnout. V tu chvíli bylo ale zcela jasné, jak velká bude ona „bratrská“ láska a pomoc, s níž jsem mohl počítat. (Pozn.: během následných let, ani jednou z úst tehdejších odpovědných a nepřímo vinných z římské kurie, nezaznělo ono slovíčko „sorry“).   Pro záchranu kláštera nezbývalo tedy nic jiného, než se dlouhé roky soudit. Vycházeli jsme tehdy z předpokladu, že zlo není dokonalé. Pochopitelně, že tuzemští aktéři předešlého stavu intenzivně pomlouvali a šířili různé lži, kde mohli, obzvláště v církevních vodách.  

I přes nejistotu dlouho trvajících soudů nezbylo nic jiného, než se pustit do oprav, neboť stav kláštera byl přímo ostudný. Nebylo možné čekat, zda-li bude a nebo ne, exekuce kláštera. Postupně, podle finančních možností, na základě dlouhodobé sanace ekonomiky kláštera. Ani takřka po dvaceti letech nelze zapomenout, jak dokonale, téměř na nulu, byl vymeten klášterní účet. Na první úhradu za elektrickou energii jsme si museli těch několik tisíc půjčit. Začátky byly opravdu tristní: klášter vybydlený, špinavý, plný nepořádku, děravé střechy, pochybní zaměstnanci (někteří alkoholici), ještě pochybnější jistí nájemníci,… v situaci bez jakékoli ochoty pomoci ze strany „vlastního“ řádu.

Ale díky některým jedincům, kteří byli ochotni poctivě pracovat i vlastníma rukama a obětovat se pro záchranu kláštera, který byl před ekonomickou likvidací, se klášter pomaličku doslova zvedal z popela. Postupem času byl klášter opraven tak, že vzbuzoval u nejednoho závist: „svatou“, ale i hloupou, zlovolnou. 

Samozřejmě, že opatství se svým rozsáhlým areálem je nutno opravovat průběžně i nadále. Např.: ohradní zeď spolkne min. cca 25 mil. Kč, pavlačový, památkově chráněný dům na Kolišti, který je nutno neodkladně rekonstruovat, si vyžádá rovněž částku v desítkách mil. Kč. Samotný obytný dům Koliště 5, který je v majetku opatství, čeká na opravy oken a rozvodů, které nebudou rozhodně v řádech tisíců. V areálu opatství jsou mimo jiné inženýrské sítě, jejichž opravy půjdou do milionů. Práce je tedy pořád víc než dost a prostředků není nazbyt, pokud bude skutečný zájem, aby byl klášter v požadovaném stavu, jak se sluší a patří na jeho slavnou a bohatou minulost.

Bohužel, ale např. v Čechách je vidět, jak špatně vypadají některé kláštery, ke kterým jejich správci nemají vztah, o které se takřka nepečuje, kde není zájem pracovat.

Na závěr snad ještě jedna ne nezajímavá informace. V období 1996 – 2014 byly v opatství a na jeho majetku provedené opravy min. cca za 57 milionů korun. Do tohoto čísla není započítaná částka za projekty, inženýrskou činnost, stavební dohled či ekonomické poradenství,… neboť toto vše dělal představený kláštera sám. Byl totiž přesvědčen, že řeholník má povinnost pracovat.

Ve stanoveném termínu požádal opat ThDr. Ing. Evžen Martinec, v rámci restitučního procesu o stovky pozemků a o cca 5.000 hektarů lesa. 

Na účtech opatství k 31.1. 2015 bylo takřka 65 milionů Kč.

To jsou jen velmi kusé informace, co dokázal jeden kněz, řeholník s několika obětavými lidmi, ale také mnohými přáteli, kteří chtěli a uměli pracovat, rádi pomáhali a byli čestní.

Ještě si dovolujeme poznamenat, že v předešlém textu není žádná zmínka např. o záchraně ukradených a vyvezených knih do zahraničí, záchraně uměleckých artefaktů, či jiné bohulibé aktivitě. Ale to až někdy příště.

A co na závěr? Lze konstatovat, že jakákoli slova by byla zbytečná… („Kdo má uši, slyš!“).

 

 

   

 

Aktuality

Opatství

G. J. Mendel

Farnost

Archiv
Fotogalerie
Odkazy
Kontakt

Zpět na úvod