Proslov starobrněnského opata Lukáše Evžen Martince OSA, který přednesl 8. října 2012 při příležitosti oslavy 190. výročí narození Gregora Johanna Mendela za účasti reprezentantů akademické a kulturní obce.

Milé dámy, vzácní pánové,

všechny vás srdečně vítám v refektáři – autentickém prostoru, kde strávil část svého života, společně s komunitou svých řádových bratří, augustiniánský opat Gregor Johann Mendel.

Imma Mautner Markhof, Anna Nasmyth, Kim Nasmyth, Gustav Ammerer, Dieter Schweizer, ale také Jan Slovák, Jiřina Relichová, Jiří Zlatuška, Eduard Schmidt nebo Ladislav Havel, Stanislav Procházka, či Jan Motlík. To jsou jména alespoň některých, bez nichž bychom si dnes na tomto místě, v tak reprezentačním mezinárodním složení, nepřipomínali 190 let od narození „otce genetiky“ Gregora Johanna Mendela.

Mendel, snad to tak můžeme říci, měl trochu „osudovou smůlu“. Byl považován za Rakušana, jež měl němčinu jako svůj mateřský jazyk, žil na Moravě (zcela jinak by byl připomínám, kdyby žil v Praze), ale byl prezentován i jako český vědec a navíc povoláním kněz a řeholník. Ta poslední skutečnost byla „neodpustitelná“ během celého dlouhého minulého režimu, neboť jeho ideologové stavěli do antagonistického vztahu vědu a víru. Proto často tzv. „experti na Mendela“ rádi interpretovali jeho povolání ke kněžství a řeholnímu životu pouze jako důsledek materiální nouze, v níž se nacházela jeho rodina. To ale může tvrdit pouze ten, kdo neví, příp. nemá ochotu poznat to, co skutečně je řeholní, či kněžský život.

Škody, které na Mendelovi napáchal minulý režim, byly velké a jsou citelné až dodnes. Od začátku tohoto roku, bylo zajímavé sledovat, jak kompetentně, či povrchně, ba až nekorektně o Mendelovi informovala - pokud vůbec informovala -  současná česká média, pro které většinou to, co není skandální a nedá se prodat v bulvárním formátu nemá cenu. Nechyběly ani zcela vymyšlené informace a dedukce, jež neměly prakticky nic společného s realitou, jak to např. v jedné své relaci předvedla veřejnoprávní televize. Z toho si můžete udělat obrázek, v jaké informační, či spíše desinformační situaci se nachází běžný občan. A to je prosím více, než 20 let po pádu komunismu! I tento fakt osvětluje, nakolik jsme skutečně opustili stará schémata našeho myšlení a kolik cesty jsme reálně urazili od komunismu směrem k serióznímu životu v demokracii.

Naštěstí, jsou v naší zemi i jiné instituce, jejichž existence stojí na diametrálně odlišných principech, než je to v případě těch vzpomenutých. Vzhledem k letošnímu výročí, chci na tomto místě zmínit brněnskou Masarykovu univerzitu, která již několik let příkladně pečuje o odkaz - snad mohu říci - „největšího Brňana“. A tak jako na začátku, i v tuto chvíli, bych rád uvedl ještě další jména, i díky kterým jsme dnes zde: Petr Fiala, Mikuláš Bek nebo Ondřej Dostál. Na tomto místě prosím o pochopení a případné prominutí ze strany všech těch, jejichž jména nebyla přečtena, i když v určité fázi budování Mendelova muzea nám pomáhali, či byli alespoň přátelsky nakloněni. 

Nelze ovšem nevzpomenout ani osobní zájem o průběh letošního „Mendlova roku“ ze strany  primátora našeho města, pana Romana Onderky.

A na závěr bych chtěl ještě říci, že to byl sám papež Benedikt XVI., který při své návštěvě České republiky v roce 2009 při svém prvním proslovu na ruzyňském letišti v Praze, za přítomnosti českého prezidenta, ústavních činitelů, biskupů, církevních představitelů a zástupců věřících, připomněl právě Gregora Johanna Mendela jako vzor pro nás, vzor z „naší krve“, vzor života, v němž se podivuhodně snoubila věda a víra.

Gregor Johann Mendel vědom si toho, nakolik je současníky nepochopen, údajně před svou smrtí prohlásil dnes již prorocká slova: „Má doba přijde“. A to, že měl pravdu, dosvědčuje i vaše dnešní přítomnost v našem starobrněnském opatství. Kéž v budoucnosti „jeho doba“ přijde ještě do života mnoha dalších a dalších lidí, nevyjímaje jeho spolubratry,  neboť doma není nikdo prorokem. Přejme si , aby se všichni poctivě snažili pochopit život a práci tohoto geniálního augustiniánského opata na poli genetiky a jeho význam pro celé lidstvo.

Děkuji za pozornost.   

***   ***   ***

   

Ladies and Gentlemen,

It is a great pleasure for me to welcome you in the refectory – the authentic premises where Augustinian abbot Gregor Johann Mendel spent a part of his life together with his friar community.

Imma Mautner Markhof, Anna Nasmyth, Kim Nasmyth, Gustav Ammerer, Dieter Schweizer, as well as Jan Slovák, Jiřina Relichová, Jiří Zlatuška Eduard Schmidt, Ladislav Havel, Stanislav Procházka and Jan Motlík.These are at least some names without whom we wouldn’t be able to meet here today in such a respectable international line-up to commemorate 190 years from the birth of the “father of genetics” Gregor Johann Mendel.

Mendel, if we can say this way, had really “bad luck”. He was considered to be the Austrian whose mother tongue was German, he lived in Moravia (it would be completely different if he had lived in Prague ), however, he was presented also as a Czech scientist being a priest and a friar at the same time. The last fact was absolutely “unforgivable” during the entire past communist regime, because its ideologists put the science and belief into an absolutely antagonistic relationship. Therefore, the so called “experts on Mendel” liked to interpret his calling for priesthood and monastic life only as a mere result of poverty of his family. Nevertheless, this are the words of those, who have no idea or are not willing to learn what is the real monastic or priestly life.

Damage that the past regime caused on Mendel was severe and perceptible even today. From the beginning of this year it was interesting to see how respectably or sketchily or even improperly the present Czech media informed (if at all) about Mendel, because they don’t care about news that are not scandal and cannot be sold in gutter press. There even came with absolutely made-up information and deductions that had nothing to do with reality, as we saw on a public TV channel. You can imagine in what information or better disinformation situation the common people are. And this is more than 20 years after the downfall of the communism! This fact helps us to see how much we really dropped the old mind schemes and how far we really got on the way from communism to a respectable life in democracy.

Fortunately, there are in our country also other institutions standing on very different principles than I mentioned earlier. Considering this year’s anniversary I would like to mention the Brno Masaryk University that has immaculately cared for the legacy of “the biggest Brno citizen”. And just as on the beginning I would like to mention now other names thanks to whom we can stand here today: Petr Fiala, Mikuláš Bek or Ondřej Dostál. At this moment I beg a pardon from all of those who I didn’t mention and who helped us during building the Mendel Museum or who at least looked with favour upon us. 

Of course I must also mention the personal interest of the mayor of our city Mr. Roman Onderka in the course of this “Mendel Year”.

Last but not least I would like to say that Pope Benedict 16th during his visit to the Czech Republic in 2009 in his first speech at the Prague airport, in the presence of the Czech president, government representatives, bishops, church leaders and believers, mentioned Gregor Johann Mendel as an example for us, example from “our blood”, example that respectably merged science and belief.

Gregor Johann Mendel, aware of how little he was understood by his coevals, said prophetic words before his death: “My time shall come”. The fact that he was right is proved also by your presence in our abbey. I hope in future “his time” came into the life of many more people, including his brothers, because at home nobody is a prophet. Let us wish that everybody will honestly try to understand life and work of this genius Augustinian abbot in genetics and his significance for entire mankind.

Thank you for your attention.   

 

 

   

 

Aktuality

Opatství

G. J. Mendel

Farnost

Archiv
Fotogalerie
Odkazy
Kontakt

Zpět na úvod