Kdo má rád sebe, aneb jedině Boha máme
milovat
Kdo má
rád sebe, nemůže milovat Boha; kdo však sebe nemá rád kvůli neskonale většímu
bohatství lásky k Bohu, ten Boha miluje. Takový člověk nikdy nehledá
svou slávu, ale slávu Boží. Kdo má rád sebe, ten svou slávu hledá; kdežto
kdo má rád Boha, miluje slávu svého Stvořitele.
Vlastností citlivé duše, která miluje Boha, je stálé hledání této Boží
slávy v plnění přikázání a radost z vlastní poníženosti,
neboť Bohu náleží pro jeho vznešenost sláva, člověku pokora. Tou se člověk
stává Bohu blízkým. Jestliže takto jednáme, budeme se radovat ze slávy Páně
jako Jan Křtitel a budeme bez ustání opakovat: On musí růst, já však
se menšit.
Znám jednoho člověka, který se sice trápí, že nemiluje Boha, jak by chtěl,
ale přitom jej miluje do té míry, že je jeho duše ustavičně zachvácena
vroucí touhou, aby byl Bůh v něm oslaven, on sám aby však nebyl ničím.
A takový ten člověk zůstává, i když ho někdo chválí. Vždycky
je si vědom, čím je. Ve své veliké touze po pokoře nemyslí na svou důstojnost.
I když jinak slouží Bohu, jak se na kněze sluší a patří, z nesmírné
touhy po lásce k Bohu naprosto zapomíná na svou hodnost a v pokoře
ducha skrývá byť jen připomínku své důstojnosti v hlubině své lásky
k Bohu, takže si ve své mysli neustále připadá jako služebník neužitečný,
jako ten, komu tato hodnost nepatří; taková je jeho touha po pokoře. Tak si
máme počínat i my: máme prchat před veškerou ctí a slávou pro
nesmírná bohatství lásky k Bohu, který nás tak miloval.
Kdo miluje Boha z celého srdce, je od něho poznán. Skutečně,
jak velikou kdo v hloubi duše zakouší Boží lásku, takovou i on
Boha miluje. Od té chvíle takový člověk žije vroucí touhou po světle
poznání, které proniká až k jádru věcí. Takový člověk přestává
o sobě vědět, je zcela proměněn Boží láskou. Žije tento život,
jakoby nežil: žije sice v těle, ale láska přitahuje jeho duši stále
blíže k Bohu. Jeho srdce spaluje oheň lásky, která jej neodolatelně
poutá k Bohu. Boží láskou byl totiž naprosto osvobozen od sebelásky. Když
jsme byli ve vytržení, říká apoštol, bylo to mezi Bohem a námi,
když jsme při smyslech, je to pro vás.
Ze spisu »O duchovní dokonalosti« od Diadocha z Fótiky, biskupa, (Cap.
12. 13. 14: PG 65, 1171-1172)