On první miloval nás

Ty jediný jsi opravdu Pán a tvá vláda nad námi je naší spásou. Pro nás pak sloužit tobě neznamená nic jiného než dojít od tebe spásy. Neboť co je tvá spása, Pane, původce spásy, a co je tvé požehnání nad tvým lidem, ne-li to, že od tebe přijímáme možnost tě milovat nebo být tebou milováni?

Proto jsi, Pane, chtěl, aby Syn po tvé pravici, člověk, kterého sis vychoval, byl nazván Ježíš, to jest Spasitel: on totiž spasí svůj lid od jeho hříchů a v nikom jiném není spásy. On nás naučil, abychom se měli rádi, když nás první miloval až k smrti na kříži. Láskou a náklonností podnítil nás, abychom milovali jeho, jenž nám první projevil lásku až do krajnosti.

Ano, je to přesně tak: miloval jsi nás napřed, abychom my milovali tebe; ne že bys potřeboval být od nás milován, ale protože tím, k čemu jsi nás stvořil, jsme se nemohli stát jinak než láskou k tobě.

Proto jsi mnohokrát a mnoha způsoby mluvil v minulosti k našim předkům skrze proroky, v této poslední době však jsi k nám mluvil skrze svého Syna, svým Slovem: jím vznikla nebesa, dechem jeho úst všechen jejich zástup.

Tvá řeč v ústech tvého Syna neznamenala nic jiného než ukázat na světle, před našimi zraky, jak mnoho a jakým způsobem jsi nás miloval, že jsi ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal jsi ho za nás za všecky; on nás miloval a za nás se obětoval.

To je tvé Slovo k nám, Pane, toto všemocné slovo v době, kdy všechno tonulo v mlčení, vlastně v propasti bludu, přišlo z královských sídel jako přísný pokořitel bludů, jako milý přímluvce lásky. A cokoli na zemi vykonalo, cokoli mluvilo, nebylo – až po spílání, jehož se mu dostalo, až po poplivání a políčkování, až po kříž a hrob – ničím jiným, než tvou řečí k nám ústy tvého Syna: řečí podněcující tvou láskou a vzbuzující naši lásku k tobě.

Věděl jsi přece, Bože, stvořiteli duší, že nelze duše lidských synů k tomuto cítění nutit, nýbrž že je třeba k němu podněcovat. A kromě toho, že je-li kde násilí, není tam už svoboda; kde pak není svoboda, není ani spravedlnost. Chtěl jsi tedy, abychom tě milovali, my, kteří jsme neměli právo na spásu, pokud bychom tě nemilovali; ani jsme tě nemohli milovat, pokud by to nebylo vyšlo od tebe. Proto, Pane, jako řekl apoštol tvé lásky, řekli jsme již i my: ty první jsi nás zahrnul svou láskou, první věnuješ svou lásku všem, kdo tě milují.

My tě však milujeme láskou, k níž schopnost jsi do nás vložil ty sám. Tvá láska je ale tvou dobrotou, ty nejvýš dobrý i nejvyšší dobro, je to Duch svatý, jenž vychází z Otce i Syna: od počátku stvoření se vznáší nad vodami," to jest nad zmítajícím se smýšlením lidských synů. Přitom se všem nabízí, všechno k sobě přitahuje, a neustávaje nám osvěcovat rozum, být na blízku, odvracet škodlivé a opatřovat prospěšné, sjednocuje Boha s námi a nás s Bohem.

Z traktátu »Rozjímání o Bohu« od Viléma, opata kláštera svatého Teodorika