Jak vidí dr. Max Kašparů nevhodné katechety? 

Existují tři základní kategorie nevhodných katechetů. První kategorií je přestárlá paní katechetka. Přes veškerou úctu, již mám k zasloužilým učitelům, kteří si za své křesťanské přesvědčení prošli peklem komunistického režimu, se přimlouvám za to, aby děti a mladé lidi učili (pokud to jen trochu málo půjde) mladší katecheté, kteří jsou schopni s mladými komunikovat jejich jazykem a rozumět jejich světu. Dnešní mládež je pochopitelně úplně jiná, než byla ta před dvaceti, čtyřiceti nebo šedesáti lety. Ani zkušený pedagog si dnes mnohdy neví rady s problémy, které mu působí děti při výuce. Katechetkám, které nesměly celá desetiletí učit, často chybí potřebné zkušenosti, jsou odříznuty od dnešního světa mladých, a navíc jsou často ve věku, kdy by měly už zaslouženě odpočívat a spíše se za děti modlit. Nechci zde nikoho podceňovat, ale z praxe nemám zrovna dobrou zkušenost s přestárlými katechety.

Za druhé by neměli učit lidé, kteří nemají základní teologické, pedagogické a psychologické znalosti. Během tříměsíčních katechetických kurzů se opravdu nedají zvládnout základy věrouky, pedagogiky a psychologie, které dnes pokládám za nezbytné.

A za třetí by neměli vyučovat lidé, kteří sice mají dobré odborné vzdělání, ale jsou charakterově či povahově zvláštní, takže jejich působení je spíš  kontraproduktivní. Mám na mysli lidi s poruchou osobnosti nebo explozivní typy katechetek, které si udržují kázeň křikem, poručníkováním, přehnanou přísností a tresty. Samozřejmě sem patří i lidé bez pedagogického talentu. To se ovšem týká všech učitelů bez rozdílu.

Z knihy: Max Kašparů: Do výšky volím pád