O pravé bázni Boží

Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo kráčí po jeho cestách. Všimněme si, že kdykoli je v Písmu řeč o bázni Boží, není nikdy ponechána osamoceně, jako by nám sama mohla stačit k dokonalé víře. Vždy toho mnoho předchází nebo následuje, a z toho poznáváme smysl a naplnění této bázně. To vidíme i z toho, co říká Šalomoun v Příslovích: Budeš-li volat po vědě a toužit po poznání, budeš-li ho hledat jako stříbro, jako za poklady po něm slídit, pak pochopíš bázeň před Hospodinem.

Z toho je patrné, že k bázni Boží vede několik stupňů.

Takže nejdříve máme volat po moudrosti, celou námahu volby svěřit rozumu, hledat moudrost a ze všech sil po ní pátrat. Teprve pak je možné pochopit bázeň Boží. Rozhodně se tou bázní nemyslí strach, jak ho lidé obecně chápou.

Strach je projevem lidské slabosti, která se bojí, že se přihodí něco, co nechceme, aby se stalo. Ale existuje a budí jej v nás vědomí viny, právo mocnějšího, útok silnějšího, možnost nemoci, napadení divou zvěří nebo utrpení způsobené nejrůznějším zlem.

Tomuto strachu se jistě nemusíme učit, je nám vlastní z naší přirozené slabosti. Ani se neučíme, čeho se máme obávat, ale samy ty skutečnosti, kterých se bojíme, v nás vzbuzují strach.

Avšak o bázni Boží je psáno: Pojďte, děti, a slyšte mě, naučím vás bát se Hospodina. Bázni Boží je tedy třeba se učit, protože je předmětem vyučování. Nespočívá na hrůze, ale na způsobu učení. A nepramení v přirozeném strachu, ale má svůj počátek v zachovávání přikázání, v činorodém bezúhonném životě a v poznávání pravdy.

Pro nás však spočívá všechna bázeň Boží v lásce a dokonalá láska je dovršením této bázně. A vlastním úkolem naší lásky k Bohu je toto: poslouchat napomenutí, zachovávat přikázání, důvěřovat v zaslíbení. Slyšme ostatně Písmo, jak říká: Nuže, Izraeli, co žádá od tebe Hospodin, tvůj Bůh?Jenom aby ses bál Hospodina, svého Boha, chodil po všech jeho cestách, abys ho miloval a zachovával jeho příkazy celým svým srdcem a celou svou duší, aby se ti vedlo dobře.

Cest Páně je tedy mnoho, ačkoli on sám je přece cesta. Neboť když o sobě mluví, sám se nazývá cestou a hned ukazuje proč, když říká: Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.

Mnoho cest je proto třeba zkoumat a mnoho jich vyzkoušet, abychom nalezli tu jednu, která je dobrá, to znamená, abychom po cestách mnoha učení došli na tu jedinou, která vede k věčnému životu. Neboť různé jsou cesty v Zákoně, různé v prorocích, různé v evangeliích, různé v učení apoštolů a v rozličných dílech učitelů, a blahoslavení jsou všichni, kdo po nich kráčejí v bázni Boží.

Z výkladu svatého Hilaria z Poitiers, biskupa, na žalmy
(Ps 127, I -3: CSEL 24, 628- 630)