Tolerance z křesťanského hlediska

Tolerance je spíše novější ctnost. Ale jako kukačka vytlačila i hlavní ctnosti: moudrost, spravedlnost, statečnost, umírněnost. Všichni mají v ústech jen toleranci. A její opak – netolerance – patří nejhorším výtkám, jakých se může někomu dostat. Přitom mnozí už zcela ztratili ze zřetele její základní význam: „tolerare“ znamená trpělivě vydržet. Tolerance má dnes nový smysl: všechno uznat a přijmout.

Byl Kristus tolerantní?

Odpověď není nijak jednoduchá. Dojemná je jeho trpělivost v jeho umučení. Přijal bez výtky a stížnosti všechny rány, potupu a zášť svých katanů. Vydržel na kříži tři hodiny bez reptání. Ale to není tolerance, to je patientia – trpělivost v utrpení. A přitom to bylo utrpení kruté právě pro jeho nespravedlnost a křivdu, která mu byla způsobena. Ale Pán to vydržel a snesl, protože toto utrpení bylo spásonosné pro celý svět – beata passio.

Ale když pozorujeme Krista v jeho chování vůči farizeům a zákoníkům a jejich prohnanosti, pak tu slyšíme zcela jiný tón. Ten, který chudé osmkrát blahořečí, má pro ony předáky neúprosné „Běda vám!“

Ježíš, který neúnavně snášel obtížné lidi a své zabedněné učedníky, který přijímal i největší hříšníky, uměl být také velice netolerantní. Nepřišel jsem, abych přinesl pokoj, ale meč (Mt 10,34). A když volá k následování, nesnáší dokonce, aby povolaný šel pohřbít svého otce. A podobných míst si může každý najít v evangeliu mnoho.

Ne, tak tolerantní jako my – včetně církve – Ježíš nebyl.

My snášíme prostě všechno: nehorázné hanobení Krista v médiích a v umění, pro každou perverzi existuje pochopení a požaduje se svoboda. Snášíme veřejnou nestoudnost a svádění naších dětí už ve školkách, snášíme neúctu v chrámech, mnoho křesťanů toleruje i potraty, a co je nejhoršího, trpíme bludné nauky. Ty dnes mohou do církve klidně pronikat. Příklady může uvést každý sám. Dokonce i satanismus se bagatelizuje.

Když se dívám na Ježíše, musím říct, že byl spíše netolerantní. Naprosto netolerantní byl tam, kde šlo o pravdu a lež. Pro pravdu šel dokonce na smrt.

Chcete mě nyní zabít, toho, kdo vám mluvil pravdu, kterou slyšel od Boha... Já (Otce) znám, a kdybych řekl, že ho neznám, byl bych podobný vám, lhář (Jan 8,40.55).

Ježíš umí být také neúprosný, např. pokud jde o Eucharistii. Trvá na doslovné pravdě: Moje tělo je skutečně pokrm, a moje krev je skutečně nápoj, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život (srov. Jan 6,53–55). A když se toho Dvanáct polekalo a zcela pochopitelně zhrozilo, nic neodvolal, ale položil jim otázku: Chcete i vy odejít?

Křesťanská snášenlivost

Je to dokonce bolestné. Ani v ekumenismu nemůžeme být prostě tolerantní. Nemůžeme protestantům říct: My vám budeme tolerovat váš názor na Eucharistii a na kněžství … a vy nám nechte platit naše … Tak jsme zítra zajedno a můžeme slavit spolu. Tak to nejde. Pravda, víra a svědomí nejsou vůbec tolerantní. Musíme se navzájem respektovat, nikdo nesmí druhého přehlížet nebo ho „převálcovat“.

Nejsme schopni říct, zda Ježíš byl tolerantní nebo netolerantní. To slovo se pro něho nehodí. Ježíš byl svrchovaně pravdivý, On je Pravda. A požaduje, abychom byli dobrotiví jako jeho Otec, který je dobrotivý i k nevděčným a zlým, a dává svítit slunci na dobré i na zlé a déšť sesílá na spravedlivé i nespravedlivé (srov. Mt 5,45 a Lk 6,35).

Pokud však jde o křesťanskou toleranci, nikdo to nevyslovil lépe než Pascal (†1662):

Jako je zločinem rušit mír tam, kde vládne pravda, tak je zločinem setrvat v míru tam, kde se pravdě činí násilí. Je doba, kdy mír je oprávněný, a je doba, kdy mír je neoprávněný. Neboť je psáno, že je doba míru, a je doba boje, a je to zákon pravdy, kdo je rozlišuje. Ale nikdy není doba pravdy a doba bludu, na opak je psáno, že Boží pravda trvá navěky. Ježíš Kristus, který říká, že přináší pokoj, říká také, že přišel, aby přinesl meč. Neřekl však, že přinesl jak pravdu, tak lež.

Dr. Georg Eder, emeritní arcibiskup, Salcburk,  Světlo 48/2001