Křesťanská víra

Víra nespoutává,

nýbrž rozvazuje,

neuháší,

ale zapaluje neklid

našeho pohledu a našeho srdce;

zabydluje nás otázkami

a jitří naše hledání,

prodlužuje a činí strmějšími a nebezpečnějšími

naše cesty.

Víra je neklidným klidem

a klidným neklidem.

Naslouchá

a s jistotou lásky říká své ano,

ale zároveň se stravuje žhoucí touhou vidět,

poznat, dotknout se svým srdcem,

a vstoupit celou svou bytostí

do prostoru obývaného tím, kterému důvěřuje.

Křesťanská víra nevyrábí hotové šablony

ani laciná paušální řešení lidských problémů.

Napíná spíše až za hranice možností

slovo i existenci.

Pozorně přihlíží

k neopakovatelné a nenahraditelné osudovosti

jednotlivých osob a národů.

Vyžaduje úctu

ke každému osobnímu tajemství

a je připravena k protestu

proti každé ponižující a odlidšťující idolatrii.

(Karel Vrána, TT 1/2010)