Romano Guardini

Svět a osoba

Kdo miluje, přechází vždy do svobody;
do svobody od vlastních pout,
totiž od sebe samého.
Ale právě tím, jak se sám odsouvá z vlastního pohledu
a ze svých pocitů,
se člověk naplňuje.
Kolem něho se vše otevírá
a jeho nejvlastnější podstata získává prostor.

Každý, kdo ví něco o lásce,
ví i o tomto zákoně:
že teprve tím, jak člověk odchází od sebe,
vzniká otevřenost,
v níž se uskutečňuje to nejvlastnější
a všechno rozkvétá.

V takovém prostoru vzniká pravá tvorba a ryzí čin;
všechno to, co dosvědčuje,
že svět je hoden, aby byl.
Jakmile se osoba vzdá lásky, onemocní.
Nikoli hned, když se člověk proti lásce proviní,
když ji zraní, když upadne do sobectví a nenávisti,
ale jistě tehdy, když ji zneváží
a založí svůj život jen na vypočítavosti,
násilí a podvodech.

                                           (TT 2/2004)